TITUS
Bart-Cisinski, Nawozenja
Part No. 2
Previous part

Strophe: 2 
Druhi spěw


Verse: 1    Kaž so po honach dowjeselić ani njemóže zróstny
Verse: 2    
kłós, wuwlečeny nad błyšćatej, wšokřewjatej rosu
Verse: 3    
na ranje, ze swětłymi so z njej krjepami po licu košo,
Verse: 4    
tak tež njemóžachu nihdy na swěće pod lipu zdobom
Verse: 5    
rozžohnować so z mysličku, kiž najkrasnišu farar,
Verse: 6    
po serbsku porěčawši tak, ze serbowskich jim hrudźow
Verse: 7    
wubudźil. Za swjatu wěc a za narodnosć nade wšitko
Verse: 8    
rozhorjenym najmiliša ze wšitkich hraješe mysl jim
Verse: 9    
we wutrobach. Zo nad Serbami šće je bóh wšehomócny,
Verse: 10    
začuwachu, a do časow zawróćejo swoje mysle
Verse: 11    
pominjenych, hdźež bědźachu za narodnosć wjelewulki
Verse: 12    
Serbowje bój, rozwjeselichu so wšě z hordosću serbskej.
Verse: 13    
Wotmjelčeli běchu na słowa ze rta fararjoweho
Verse: 14    
wšě so pod lipu. Mać, kiž napowědać so jim žiwa
Verse: 15    
njemóžeše, nětk zarěčawši jim, najprěniša dźeše:
Verse: 16    
"Hlejće, k Hrjeharjecom so mi braška po puću runje
Verse: 17    
mikny zhotowany: Rjany róžičkaty, trochu tuzy
Verse: 18    
bant wšak wuhladach wo wysoki jemu zmawować kłobuk,
Verse: 19    
a kij čećaty we prawicy. Njej' po cyłych Serbach
Verse: 20    
braški přistojnišoh nade njeho mi zawěsće, kotryž
Verse: 21    
do braškowstwa by mi kmaniši był. Nanajrjenišo pak so
Verse: 22    
na njoh hlada, hdyž wot kwasneho so mi zjězdźuje domu
Verse: 23    
do polow na konju rjehotatym, zo by wuprosył prawy
Verse: 24    
čas. Kwas na hłowu wuhotować drje staj mandźelskej měłoj
Verse: 25    
nětk runje na žnjach. Zwudawało žno je lětsa so něšto
Verse: 26    
dobroh po Serbach. Wot małosće šće njepomnju žiwa
Verse: 27    
na swěće kwasow štož lětsa; pak njewědomo je mi tola,
Verse: 28    
kom móhł prosyći dźens; wšak njesłyšała šće sym słowčka
Verse: 29    
nic najmjeńšoh, a powědanja je wěčnje mi hewak
Verse: 30    
po wšitkich wsach, prjedy hač staj dopadnyłoj šće mi z klětki.
Verse: 31    
Na wokolnych njejstaj nihdy na swěće farach so móhłoj
Verse: 32    
připowědać, by z přehonjenym žno to zawěsće było,
Verse: 33    
a ja wědźala. By znajmjeńša nas na pokoj braška
Verse: 34    
wostajił dźens: Nam do rukow po zahonach rjenjepyšnych
Verse: 35    
hlada dźěło, a dodźerženja mi a wotrady z Hanu
Verse: 36    
njej' potom, kiž nachodźići so mi njemóže žiwa;
Verse: 37    
nětk pak zdomowanja žno najsušiša po polach hlada
Verse: 38    
wobrada wša. Zaswěćił je ze słóncom hnadnišim na kłós
Verse: 39    
bóh, a wuroniło by so, wočakować jeli chcyli
Verse: 40    
dlěje, a ze starosće je, štož smy zebrali dom sej.
Verse: 41    
Na wjedro njemóžemy nimoměry wožně so spušćić.
Verse: 42    
Dešć je z hrimotanjom ducy, žně nam kažo najrjeńše."
Verse: 43    
Dorěča. Na brašku pospomniwši, zrudoby nanej
Verse: 44    
wubudźila, kiž we wutrobje so jom zběhachu rojo.
Verse: 45    
We zrudobach podnurjeny wšón, nětk dźeše jim takle:
Verse: 46    
"Lubosć radosćiwa so mi po honach wjesołych wšěch a
Verse: 47    
po wsy štomojtej na wobličach wšěm wjesnjanam miłe
Verse: 48    
swěći, stowaršena je ji spokojnosć we wóčkach ćicha.
Verse: 49    
Róžičku syck přityknje na słomjany sebi kłobuk,
Verse: 50    
darjenu wot radostnej jemu holcy, kiž ze křiwym serpom
Verse: 51    
wotběra za nim, na hromadku wotsyčenu rjabu
Verse: 52    
runajo. Lac, zešnórowany nade wšitko mi rjeńši,
Verse: 53    
serbski, přistojniši ji wutrobu po dobrym krywa.
Verse: 54    
Za lacom wuchowuje so ji połny pisany nalik,
Verse: 55    
kiž wušćipny ze zahrodki sebi pod niskim woknom.
Verse: 56    
Spěw zanoša so miły, hdyž swětla zabrinča kosa,
Verse: 57    
a potom tež wěnčk nawiwa sej holičo rado
Verse: 58    
kłóskaty, kwětkaty, hdyž přima so zas serpika swětłoh.
Verse: 59    
Rjeniši zwjazk pak zawjazuja šće mi złoćane žně, hdyž
Verse: 60    
młodźenc na reju ze serbowskim so hotuje hołčom
Verse: 61    
a wšón zbožowny do kolesa so z nim za porom čiłym
Verse: 62    
zawjerćawši, je ze swěru jima najmiliše ze wšěch.
Verse: 63    
Z płomjenitej so jom wutroby do wucha lubej najlubšej
Verse: 64    
płomjenja čuća, kiž začerwjenja so jom po rjanym licu,
Verse: 65    
a hrudź za lacom přistojnišim ji žołmuje z wyskom. --
Verse: 66    
Ach, by na njebjesach mi słónco z rjenišej krasu
Verse: 67    
zeschadźało, wozjewjejo dźeń, hdźež za blidom w chěži
Verse: 68    
stał bych, kwasarjow na kwas Michałowy mi najlubši
Verse: 69    
witajo, naliwajo jim do škleńcy palenca, piwa
Verse: 70    
po serbsku! Zo přiwjedli mi do dwora bychu, w korejće
Verse: 71    
piskajo, hercy z najwjeselšim puć wšón wot wěrowanja
Verse: 72    
Michała, nawoženju z prawje dušnej njewjestu serbskej.
Verse: 73    
Pak dóstać nihdy na swěće toh so njecha mi žiwom!
Verse: 74    
Ach, što wupłakał na Michała tehodla žno sym sylzow,
Verse: 75    
hdyž přezrudnuškeho joh najkrućišo dźěłaći widźu
Verse: 76    
po cyłych dnjach; dźěn sam sebi zdźěluje dźěło najćeše
Verse: 77    
kóždźički raz, zo by njehóršila so na swěće čeledź.
Verse: 78    
Hdyž zaspěwał je na ranje honač młoduški dźeń zas,
Verse: 79    
z kurjenca do dwora spjerchotawši, hdyž łastojčka, młodym
Verse: 80    
ćikotajo, je nawróćiła žno so z cyrobu prěnjej
Verse: 81    
do hnězda -- stawa Michał najprěniši wo domje ze wšěch.
Verse: 82    
A hdyž z wječora za zelene žno so schowało hory
Verse: 83    
słónco, pokošejo šće so na wjeršku ze šwižnym šmrjokom
Verse: 84    
naposlednje, hdyž z padatymi je so směrkami ćicha
Verse: 85    
ćišina po honach rozlehnyła, wšo do drěmka cunjoh
Verse: 86    
skolebawši, a swětla do trawy wubiwa rosa --
Verse: 87    
Michałowa potom sebi hakle popřewa ruka
Verse: 88    
měra křewjateho. Jom z mučnotu padaju woči,
Verse: 89    
na sprócneho so ze spěchom wuliwa spar wjelesłódki.
Verse: 90    
Žiwy nad Michała bych přeć sebi na swěće njemóhł
Verse: 91    
syna dušnišeho; dźě je po woli we wšitkim nanej,
Verse: 92    
maćeri. Smój přišlojił pak ze žeńtwu do powědanja
Verse: 93    
z nim, joh z hólcami za časy brašćo z kubłow najrjeńšich,
Verse: 94    
ronja zrudnuškemu so mi sylzy po rjanym licu
Verse: 95    
želniwe. We wutrobje ból postawa, z pukotom wótrym
Verse: 96    
pukota hrudź jom; ze sylzojtym namaj zdala so wóčkom
Verse: 97    
nastajnosći, zo wupłakał ze zrudoby by so ćěsnej.
Verse: 98    
Smjerćrad zwudawale so jom bychu na naše kubło
Verse: 99    
holcy najbohaćiše nic ze wsy no, z přezpólnych tež dosć
Verse: 100    
łóji so na njeho. Na Michała su zmyslene wšitke.
Verse: 101    
Nalěća tři juž wuwołala je jim hłójčkaty dźećeł
Verse: 102    
pocpula ze smahi, wuspěwawši je z trubjele žito
Verse: 103    
škowrončk z młoduškim žno so na třeće ze žita zběhnył,
Verse: 104    
lubosć rozhorjejo jim a nadźije budźejo nowej.
Verse: 105    
Zalubiło pak njej' šće so jeneje Michałej našom,
Verse: 106    
a hdyž nazymu na ćopliše so zas hotuja kraje
Verse: 107    
ptački, tež z nanoweje wustupuje wutroby nadźěj
Verse: 108    
na kwas Michałowy, a za ročkom zhladujo zrudny,
Verse: 109    
za ćikatym, kiž z kerčka so na kerčk znošuje na juh:
Verse: 110    
Próstwu ze zrudnuškej swojej hrudźe do njebjes sćelu
Verse: 111    
bohu, zo, nawróćiwši so zas do Serbow, strowił by tola
Verse: 112    
Michała, zjednoćeneho, daj bóh tomu, ze serbskim hołčom."
Verse: 113    
Dowurěča. Pak zebra z najmócnišej mocu so wbohom
Verse: 114    
žel, a z wóčkow po licomaj jemu spěchachu sylzy.
Verse: 115    
Nětk zakry wobličo sej smutne, wo blido z ruku
Verse: 116    
so zepěrajo. Nadobo kónc bjesadowanja
Verse: 117    
pod lipu. Žel womjelknjenym jich nana najlěpšoh,
Verse: 118    
starosćiwoh, kiž na Michała swojoh płakaše syna.
Verse: 119    
Do wutroby sej bolosćiwy stysk zrččawši zarył,
Verse: 120    
z bolosćemi so 'mu rudźeše hrudź; pak ze słowom tróštnym
Verse: 121    
potróštować joh njemóžeštaj ani farar nic wučer,
Verse: 122    
nic mać njemozese, zo wupłakał ze sylzu nan by
Verse: 123    
ze zrudoby so najćěsnišeje, nabył zo by tróšta
Verse: 124    
njebjeskeho, kiž žarowatym tola rosuje hrudźam.
Verse: 125    
A kaž jeleń, kiž po studničkach žno je ze słóncom druhim
Verse: 126    
běhal a dopołodnja šće najmjeńšoh njenašoł křewja,
Verse: 127    
bjez nadźije žno, rozraduje so wšón, pod kerčkom bliskim
Verse: 128    
žołmu wuhladawši: Runje tak tež nadobo nan jim,
Verse: 129    
pozběhnywši swoje wobličo, so zebra. Nanajmilši
Verse: 130    
měr po wobliču jom wulaty, zrudoba z njeho
Verse: 131    
po spodźiwnym. Zo by zrudnuškemu wšak zwutrěwal sylzy,
Verse: 132    
na zem wuhotował so jandźel po božej kazni
Verse: 133    
a jom zašćěpjował zaso do duše nadźije rjane.
Verse: 134    
To so pod lipu zwjeselichu. Derjedostojny knježe,
Verse: 135    
ty nětk potróštujo 'mu nanajprěniši wułušći słowo:
Verse: 136    
"Jakubje, što ći do bolosćow tola surowych, praj mi,
Verse: 137    
na wutrobje, kiž wjesołosćow dźě ći njetrada hewak?
Verse: 138    
Jakubje, čom potom tola na swěće rosuješ sylzy?
Verse: 139    
Takle zrudnuškeho šće će žiwoh zynk rjenjeklinčny,
Verse: 140    
brink mědonošnych pčołkow je njepo'strowił. Jeno tom mi
Verse: 141    
wěr, zo Michał najlubši je był mjezy wšěmi mi stajnje.
Verse: 142    
Hdyž hólc chodźeše do wučernje swoje njedźele prěnje,
Verse: 143    
bu přikład poradźeneho mi wón pachola ducy
Verse: 144    
wšěm. Njecham přehnać do wěčnosće chwalobne słowo,
Verse: 145    
wšak tutu česć su připóznali jom wjesnjenjo wšitcy.
Verse: 146    
A kak do wuknjenja mi Michał, za cyłu šulu
Verse: 147    
njehibajo so, wučerjowym jeno słuchajo słowam.
Verse: 148    
A hdyž wozwoniło mi połdnjo, ze spěchom Michał
Verse: 149    
spěchaše dom runy puć. Nawabić 'ho žiweho druhe
Verse: 150    
hólčiska worakawe njemóžachu, narěčeć na to,
Verse: 151    
zo by za šulu jim wostal abo po wučbje z nimi
Verse: 152    
honił so po wsy, njepřeměnki, kiž dawaju wšitkim
Verse: 153    
pohóršk, wubudźejo swojim staršim zrudźby najwjetše."
Verse: 154    
"Michała hanić nichtó mi njepospytaj do wecnosce:
Verse: 155    
Čas swojoh žiwjenja sym njeměł tola posłušnišeho
Verse: 156    
hólčeca we wučerni, kiž wjac nětk třiceći lět juž
Verse: 157    
sym wam za wučerja, poměwši žno wšelakich dźěći."
Verse: 158    
Zjewiwši tak chwał Michałowu, přejěł beše wučer
Verse: 159    
fararjej rěč, a po wobliču so jom rozjasni swětłe.
Verse: 160    
Staršimaj radostnymaj so z najwjetšej hordosću hrudźi
Verse: 161    
hordźeštej. Z wjesołosću no wšě maćeri hrajachu stawy,
Verse: 162    
a nětk ze skřidlenym zaso słowom započa farar:
Verse: 163    
"Šulu wuchodźiwši, je mi Michał zachował dobru
Verse: 164    
wutrobu, njezłožejo so po młodźencach, kiž mnozy,
Verse: 165    
nic nož na wěru zahanjejo so, narodnosć serbsku
Verse: 166    
zacpěwajo, šće ze staršimaj nimo teho z najhrubšim
Verse: 167    
zachadźeja. Pak do žiweho by so njezwažil boha
Verse: 168    
Michał, po swojej hrudźi najlěpšej staršeju rudźić.
Verse: 169    
Tom tež dopomnitaj šće so: Hdyž loni nadobo do žnjow
Verse: 170    
schorje wam srěnk, nichtó njechaše 'mu do města běžeć
Verse: 171    
po lěkarja; přikryla nóc wšak bojazna hona
Verse: 172    
lětnje; po njebjesach ani błyšćatej njeběše hwěždki,
Verse: 173    
a wětr zachadźeše, zo so štomy lamajo na zem
Verse: 174    
zhibowachu; hrom dupotać tež poča žno najćeši
Verse: 175    
znjenazdała; wotamkajo na chwilu njebjesa čorne,
Verse: 176    
seklaty błysk nož za časy předrěwaše; wjelemócny
Verse: 177    
šum słyšeć, a přepadować žno počachu krjepy,
Verse: 178    
praskajo na zem. -- Srěnkoweje přiběraše bole,
Verse: 179    
ach, pak hladajcy; stysk po wobliču so 'mu wulał.
Verse: 180    
A pomoc być dyrbješe do šědźiwoh šće 'mu ranja.
Verse: 181    
Na choreho pohladawši, płašć wobleče so Michał
Verse: 182    
bjez komdźenja, zo by na puć so pušćil wo božim mjenje.
Verse: 183    
Skutk přinjesł zawěsće je tón jemu njebjeskoh myta."
Verse: 184    
"Haj, tom dopominam šće so, kaž zawčerawšim było
Verse: 185    
to hakle by. Wotradźowachmoj jemu podarmo wobaj,
Verse: 186    
zo by žiwy so do tajkeho njedal tola stracha,
Verse: 187    
zo znajmjeńša by powočakał, dóńž hritnać a błyskać
Verse: 188    
jom njeby so zwopřestalo. 'Srěnk dočakać teho
Verse: 189    
traš njemóhł', wułušćiwši, ze jstwy spěchaše Michał."
Verse: 190    
Z radowatym wobličom rěč porěča la tule
Verse: 191    
mać -- a z wjesołosću so ji z wóčka błyšćata sylza
Verse: 192    
zazyboli --' sej pomyslejo, zo je na pomoc chwatał
Verse: 193    
čeladnikej, njehladajo sam swojoh žiwjenja młodoh.
Verse: 194    
Bóh knjez na njebjesach pak wobroćil na lěpše wšitko.
Verse: 195    
"Michałowu pak wutrobitosć mi najrjeńšo wesce
Verse: 196    
bóh naruna, zo wotchorjejo stan z choreho łoža
Verse: 197    
móžeše srěnk, prje dy hač dopowitał šće mi wosmy
Verse: 198    
dźeń z wjeleblyskatej rosu najrjeńšej šědźiwe ranje.
Verse: 199    
A hdyž podnuriła so na sydmoh do morja módroh
Verse: 200    
jutrnička, zo potom z powjetšenej z wječorka krasu
Verse: 201    
by wustupiła na njebjesa, nóc debjo z najmilšim:
Verse: 202    
Srěnk wotchorjel wšón, žno do polow z čeledźu dźěše."
Verse: 203    
To wustupiło słowo ze rta Jakuboweho.
Verse: 204    
A kaž kwětka z najwjeselišim zaso pozběha hłójčku
Verse: 205    
žarowatu, hdyž dešć pokrjepi ju tradatu hnadny,
Verse: 206    
tak tež po nanowym so wobliču nětko najmilšo
Verse: 207    
rozjasniło, hdyž wusłyša, kak jemu chwalitaj wobaj
Verse: 208    
Michała. We wutrobje so 'mu wysk a wjeselo zběže.
Verse: 209    
Tróštniweho pak słowa šće nanej měješe farar:
Verse: 210    
"Što je do wutroby přišła přewulka ći starosć
Verse: 211    
wo Michała? Wuznał dźě sy sam, zo lěpšeho syna
Verse: 212    
žiwy by měć njemóhł. Što ha na swěće spačiło je so
Verse: 213    
nětk? -- Je-li kwas pak Michałowy, kiž porodźa tebi
Verse: 214    
starosć, ze zrudobu twoju hrudź a z bolemi syćo,
Verse: 215    
daj temu być jenož, posluchajo mi temule słowej:
Verse: 216    
Wšak je njepřečakał šće sej Michał; z časnym dźě hakle
Verse: 217    
počina być mi na žeńtwu. Do muskeho je 'mu lědom
Verse: 218    
młoduški hłós přešoł. Čehodla jeho na swěće tola
Verse: 219    
nuzujetaj duž do žeńtwy, wboheho bjez wšeje winy?
Verse: 220    
Mać, bohu dźakowano, šće je strowa, zo do hospostwa
Verse: 221    
mandźelskeje njej' trjeba 'mu na hłowu; do polow pak je
Verse: 222    
na rólnistwo mjezy wjesnjanami mi zawěsće prěni
Verse: 223    
Michał a na skót, na hospodarstwo je we wsy najkmańši.
Verse: 224    
Čom duž na njezbože traš na hłowu wamaj so dyrbjał
Verse: 225    
woženići? Nimo teho dźě dźe tež ze zbožom wjac lět
Verse: 226    
tak žno wšo po nim we domje. Do žiweho sej mi boha
Verse: 227    
pak tola njemyslitaj, zo wozmje sej prěnju najlěpšu
Verse: 228    
Michał do mandźelstwa. Tehodla tež ze žeńtwu zažnej
Verse: 229    
sej njecha mi přechwataći, zo by, rozpominawši
Verse: 230    
wšo, swoje lubosće na holečo nož rozhorił, kotromž
Verse: 231    
drěmaju we wutrobje tež drěmk jemu čuća tesame.
Verse: 232    
Z lubosćemi nož swojimi za holečom steji Michał
Verse: 233    
za serbskim, naboženskim, nimoměry toleri tołstych
Verse: 234    
njehladajo. Bohu dźakowano dźeń njej'jom tež trjeba
Verse: 235    
teho. A štož sym na Michale žno sej wothladal zdawna,
Verse: 236    
njej' wón z lubosću do kublerskich. Tehodla so mi tola
Verse: 237    
njenastróžtaj, hdyž njenadźicy wamaj wo holčo póńdźe
Verse: 238    
bjez pjenjez, kiž ma za lacom přistojnišim jenu mysl z nim."
Verse: 239    
Dorěča. Po nanowej pak njezrěčal hrudźi tole.
Verse: 240    
Ze spěšnišim wułušćeše tón jemu skřidlene słowa:
Verse: 241    
"Do domu do Wićazec do wěčnosće njewjesty chudej
Verse: 242    
Michał njepřiwjedźe sej mi za mnje, za to sym dobry.
Verse: 243    
Chěžkarska na Wićazec by kuble so do hospostwa
Verse: 244    
žiwa njehodźala; wjele radšo chcu Michałej našom
Verse: 245    
kwas pak wuhotować, jeho woženić z bohatej dźowku
Verse: 246    
kublerjowej, kiž do woza přaha tni brunakaj dwaj a
Verse: 247    
čornikaj do ćežkeho tež płuha dwaj mi najrjeńšej."
Verse: 248    
šće njedorěčał, žno jim mać zaso započa takle:
Verse: 249    
"Chěžkarskeje njesmě sebi brać tola do žiwoh boha.
Verse: 250    
Hdźež přinjese mi do domu mało sej njewjesta sobu,
Verse: 251    
tam potom zwostawaju na wěčne proz dne wšě kuty.
Verse: 252    
Štož sym na kubło woženjena, šće ze žanym lětkom
Verse: 253    
njepřestała wšo do časa přihotować nanajlěpje,
Verse: 254    
zo potom bychmy bjez komdźenja wudać móhli Hanu
Verse: 255    
do blaka, hdyž je nawoženja namaj z kubleška rjanoh.
Verse: 256    
Pjatnaće na fóroće b'dźe so wudawaći poslešćow
Verse: 257    
na Haninym; wšě natykane su ji z móškom najmjechšim;
Verse: 258    
cychu pisankojtu su ji wšitke znawoblěkane.
Verse: 259    
Haj, móc donahladać so mi njebudźe někotražkuliž
Verse: 260    
maćerka na poslešća! Natkać sym tež trěbneho dała
Verse: 261    
płatu pačosneho ji a zhrěbneho, tež pak najćeńšoh.
Verse: 262    
Płatu do burskeho chce mi domu na lěto być wšak
Verse: 263    
rubjaneho; nimoměry so zrozrězuje, prjedy hač je
Verse: 264    
čeladnikam dosć na cholowy a na fale hólcam,
Verse: 265    
zrozrězuje so na trěnja, na ruby. Z nim zastarać
Verse: 266    
Hanu tuž chcu nanajlěpje. Na tyšerja pak ji zabyć
Verse: 267    
tež njechamy. Do noweho dźě ma domu mi stólčkow
Verse: 268    
na fóroće sej klinkotatym sobu njewjesta přiwjezć
Verse: 269    
křinjow, blida, komodow. Na pjeraty konypej a
Verse: 270    
na škleńčany so kamor mi nětk póčnje žno tež hladać
Verse: 271    
přejara. Za mnje do tajkeje šće mi njeběchu pychi
Verse: 272    
po Serbach. Štož pak wuhladali su na cuzbje młodźi
Verse: 273    
nětk, to bjez wotrady ma so na hłowu wot staršej kupić.
Verse: 274    
Wjac pak wšelakeho šće je do domu drobjaza trěbno
Verse: 275    
hospozy: Holcy, kiž na wotwale stać z hólcami w bróžni
Verse: 276    
njetrjebaju, dźě při kołwrótach maju pušćeći nitki
Verse: 277    
na pišć alku, duž do fórota šće tež motydlo słuša,
Verse: 278    
kołwrót, krosničko. Do domu nawoženi ma mi přiwjezć
Verse: 279    
njewjesta dale do hródźi wokowanych rjanych dóńcow,
Verse: 280    
dójnu dóńčku najnuznišu. Na butrobas tola tež ji
Verse: 281    
njezabudu. Wšak do dźěła wšo žno mi łóštuje bóle
Verse: 282    
žonu, hdyž ze sudobjom sobu přinjesenym je dom wšón
Verse: 283    
zastarany; wšo na staršej dobroćiwej jeje mysle
Verse: 284    
złožuje. Do žiweho pak boha by njewěrił čłowjek,
Verse: 285    
što wšo do pjenjez wudawaći ma so, prjedy hač holcy
Verse: 286    
nakupjene tež na fórot klinkotaty je mi wšitko.
Verse: 287    
A wudać tehodla žno so na kubło njemóhło chudej
Verse: 288    
chěžkarskeje. Nimoměry dźě hlada po Serbach wšěch so
Verse: 289    
na fórot, a domwoženje ze štyrjomi ma so stawać."
Verse: 290    
Dorěča. Ze rta jim wučerjowoh nětk wuskoči słowo:
Verse: 291    
"Wot Hórbanec nimo kowarja na nas, hlejće, dźe braška!"
Verse: 292    
Hórbanecow wuprosywši na kwas, do stupa braška
Verse: 293    
da so spěšnišeho, nimo kowarja chwatajo do wsy.
Verse: 294    
A kaž do dwora z ćikotanjom so najwjeselšim žołte
Verse: 295    
kurjatka přiběhuja wšě, pospěchujo sebi nóžce
Verse: 296    
młodej najbóle, hdyž klukotajo sej je pokłuka k sebi
Verse: 297    
pata z najluboznišim, a kaž potom wokoł njej je
Verse: 298    
radostny ród, rozwjeseleny so wšón zběhajo na mać --
Verse: 299    
tak tež, wuhladawši rady widźaneho jimaj muža,
Verse: 300    
kiž zašoł do dwora Kóslerjecom, sebi kłobuk
Verse: 301    
zejmujo, přiběžeštej jemu do stwy Kóslerjec družce,
Verse: 302    
we wutrobach žno so radujo, zo jej wuprosy na kwas.
Verse: 303    
Konjej wupřahnywši swojej na dworje, dočakać ani
Verse: 304    
Mikławš njemóžeše, zo by, ke chěžinym tola durjam
Verse: 305    
doběžawši, so skerje a lěpje přepokazał, kom
Verse: 306    
prosy a hač dźe ze swatomaj. Jemu radosć najwjetša
Verse: 307    
kwas, na kotrymž do syteje dźě so móžeše wole
Verse: 308    
narej'wać. A hdyž na swata wuprosyła sej jeho
Verse: 309    
njewjesta, njesmědźeše nihdy na swěće rej'wanja kónc być,
Verse: 310    
doniž ze zerjemi so 'mu dźeń wuputujo młody
Verse: 311    
ze směrkow njezaswita, zem ze spanja do dźěła budźo,
Verse: 312    
kwasowarjam pak wozjewjejo, zo ma po kwasu być nětk.
Verse: 313    
Wot Kóslerjec nimo Wowčerkecow nětk spěchaše braška
Verse: 314    
do delnjej wsy. Pak ze zrudnymaj duž wóčkomaj holcy
Verse: 315    
Wowčerkec po nim zhladowaštej; tola šlej byštej tež rad
Verse: 316    
na kwas za žiwjenje, jimaj sylza we wóčkomaj wukćě. --
Verse: 317    
Z čornikomaj nětk po hórce do wsy Michał so přihna.
Verse: 318    
Z podkowjemi zahrabujo, ze wšěmi štyrjomi, konjej
Verse: 319    
wutrobitej jemu puć přelećeštej z pukotom wótrym.
Verse: 320    
We wětřičku polětowaštej jeju hriwje najrjeńšej.
Verse: 321    
Z hryzadłom frinkolatym sebi zub powótřeštej běły.
Verse: 322    
Zahrabujo proch wubudźeštej jemu po puću mnohi,
Verse: 323    
kiž hač na bróst z bolosćemi wšón pod podkowjemi
Verse: 324    
žałosćo, znošowaše so walejo za wozom, šěry
Verse: 325    
z mróčelemi. Wšak zakomdźiwši so dźens na polu dlěje,
Verse: 326    
pohonješe sebi do stupa konjej ze słowomwótrym,
Verse: 327    
na chribjeće podsobnikowym potřasujo čornu
Verse: 328    
wotežku. Tej pak z wjesołosću so wšej z rjehotom čiłym
Verse: 329    
znošowaštej, ješć z hryzadłomaj wjelewysoko pěnjo.
Verse: 330    
Z čornačkomaj jeho jěć tak po wsy widźeć najrjeńšo.
Verse: 331    
Hdyž wo Wowčerkec žno so winyl, přiběža psyčk jom
Verse: 332    
napřećo. Nastajnosći wšak z Michałom do polow hewak
Verse: 333    
běhaše; dźens wujěł 'mu na rolu z młoduškim ranjom.
Verse: 334    
Z wjesołosću zaběhowaše so z najwólnišim šćowkom
Verse: 335    
na čornikaj, jimaj do dwora puć pokazujo sprědka.
Verse: 336    
Michała na wozu deskowanym wohladawši, wšitcy
Verse: 337    
pod lipu so rozwjeselichu. Směwk zakćě najmilši
Verse: 338    
po wobličach jim. Z najpřistojnišim so ze wšěmi Michał
Verse: 339    
postrowiwši nětk, jědźeše do dwora wumjećeneho.



Next part



This text is part of the TITUS edition of Bart-Cisinski, Nawozenja.

Copyright TITUS Project, Frankfurt a/M, 29.8.2010. No parts of this document may be republished in any form without prior permission by the copyright holder.